Upřímná zpověď Iry Mimosy pro Buskerjam. Děkujeme!

Datum vydání:

"Ira Mimosa je pražská zpěvačka, kytaristka, autorka hudby a textů a především víla s francouzským srdcem, jež splétá své křehké melodie z tónů smutku a melancholie, vypráví příběhy, kterým porozumíte, i když je pro vás francouzština cizí, a pokud budete pozorní a citliví, její hudba vás provede tichou krajinou, kde slova nejsou to nejdůležitější".

Začalo to EPY EPY. Není to tak dávno. Jako dětská hláška se měla jmenovat moje první kapela, až jsem tak pojmenovala sebe. Vždyť jsem hrála sama, kapela nikde. Hrát sama je zvláštní. Jste na pódiu jen se svou touhou předat své příběhy publiku, se svou schopností ho zaujmout, strhnout, nadchnout, s rizikem, že to nevyjde, že posluchač ztratí pozornost, usne, odejde, je tolik možností, co se může dít…Jste na pódiu se svou vírou v sebe a v to, co děláte, i s trochou nejistoty, trémy, i ta je potřeba, jak jsem pochopila. Hrát úplně bez ní je jako recitovat báseň a myslet na to, co koupíte k věčeři.

Ve třetí třídě jsem začla chodit do lidušky. Chtěla jsem hrát na klavír, ale prý jsem měla začít dřív. Aha. Kytara byla taky fajn. A kolem mě se na kytaru hrálo. Mississippi blues byl celkem hit a tak jsem ho, spolu s dalšími (ještě dlouho ne mými vlastními skladbami) nahrála na kazetu a dala babičce k vánocům. A další rok zase a pak znovu. Vlastně už mám spoustu desek:) Je zvláštní to slyšet a vnímat, jak se s věkem vyvíjí hlas, jak se mění. Mou první nahrávkou je pár lidovek, které máma natočila, když mi bylo necelých pět. Dodnes mám tyhle písničky ráda. Náchodský zámeček, Teče voda proti vodě, Hory doly černý les…Krása. Nedávno jsem tu nahrávku po dlouhé době slyšela a uvědomila si, jak nakřáplej hlas jsem jako malá měla. Ale jo, intonace nebyla špatná:) Zpívala jsem často, zpívali jsme doma vlastně všichni. Dodnes si zpívám skoro každý den, jen když jsem hodně smutná, to se to pak vě mně zavře. Teď mi to moc nejde. Odešel nám Čeněk, šéf naší smečky. Ale koncertuju, musím trochu cvičit, hlas pozná, když ho dlouho nepoužíváte a prsty taky. A Čenda by nebyl rád, že to šidím. Byl mým nejvěrnějším posluchačem. 

Jako EPY EPY jsem v sobě našla touhu skládat hudbu. Básně jsem psala už dřív a teď se to s hudbou krásně propojilo. Dlouho jsem byla interpretkou cizích, často překrásných skladeb autorů, z nichž nejradši mám dodnes francouze Erika Satieho. Jeho skladby mě uchvátily. A hodně ovlivnily. Ta nálada je neuvěřitelná, snivá, teskná. Ojos brujos (Oči čarodějovy) kubánského skladatele a kytaristy Leo Brouwera mě taky uhranuly. A Preludium a Vals Nikity Koshkina…a tolik dalších. Všechny měly společnou určitou dávku melancholie a smutku. V Dur mě to nikdy moc nebavilo. Moje první vlastní skladby to v sobě měly taky a dodnes mají. Občas (ne často) mě publikum poprosí o veselou píseň. A já dlouho přemýšlím, kterou zahrát. Nakonec většinou dám anglicko-francouzskou píseň Morning Matin. To je jedna z mých optimističtějších skladeb. Je o ránu. Prostě jen o tom, jak ho mám ráda. Což je fakt. 

První oficiální deska vyšla na podzim roku 2012. La lumičre. To znamená světlo. Z EPY EPY jsem se stala Irou Mimosou, z dětského rozverného citoslovce ženou, která zpívá o tom, co se v ní děje, co se jí dotýká, co miluje, po čem touží, čeho se bojí. Deska vyšla u malého nezávislého labelu Jezerka records. Mrkněte na jeho stránky, možná objevíte perly. Začala jsem víc koncertovat. Jedno z nejkrásnějších vystoupení pro mě byl koncert v Aethernative Cafe v rumunském Temešváru. Úžasný publikum. A také v Jazzové osvěžovna ve Frýdlantě. A v Ennea Cafe v Jeseníku. Hraju ráda. A strašně ráda cestuju. A když to jde najednou, to je báječný.

V Jeseníkách vznikla píseň Mlha. A v březnu vyšel singl. Lehounce elektronická Mlha. V květnu jsme k ní natočili video. Autorem je Robert Houzar, výtvarník, fotograf a také hudebník.. Na svědomí má i většinu mých fotek a také design první desky. Ač sama jsem také grafička, obal desky jsem nechala na něm. Cítím, že umí vizuálně zhmotnit to, co jde z mojí hudby. M.ch., taky spolu hrajeme ve dvou dalších kapelách…Jedna z nich se jmenuje Chlupy, ta má s hraním na ulici fůru zkušeností. I policie jednou přijela. To když jsme hráli před Café Sladkovský na akci Zažít město jinak. Prý jsme, podle nějakého po tichu prahnoucího obyvatele nedalekého domu, přesáhli limit o tři decibely. Hmm. 

Poslední dobou si ale užívám ulici i jako Mimosa. Hrát na ulici je strašně zábavný, mnohem víc pozoruju, co se kolem děje. Na koncertech mívám zavřený oči. Na ulici se nebojím je otevřít. V Plzni nám číšník z jedné kavárny půjčil dvě židle:) Cyklista se při jízdě strefoval mincí do rozevřeného obalu od brýlí (klobouk nemáme). Netrefil se:) Hezky to o dlažbu zacinkalo. V Košicích si s námi neustále někdo chtěl povídat. A povídal si a my jsme toho moc nenahráli. Nikdy nevíte, jací budou obyvatelé města, ve kterém hrajete. Zastaví se u vás, i když původně možná někam chvátali, nebo se mihnou kolem bez nejmenšího zájmu, jako byste tam vůbec neseděli? Jako by se báli na vás jen podívat…Je to zajímavý. To nejdůležitější ale je si prostě zahrát. Ve městě, ve kterém jste třeba nikdy předtím nebyli. Okusit akustiku toho prostoru a čekat, co se bude dít… 

Na podzim se chystám do Francie. Táhne mě to tam. Alespoň jednou ročně musím vyrazit. Snad kvůli Satiemu? Nebo Lelouchovi? Dutroncovi? Aznavourovi? A nebo je to tou po odlivu nádherně širokou lesklou pláží v Le Havru? Nebo časným ránem v Paříži, kdy jsou ulice poloprázdné, jen prodavači srovnávají ovoce a zeleninu ve svých stánkách v Rue Lepic, v tu chvíli tam ráda bývám a zpívám si píseň Rue Lepic a musím se usmívat:) Letos se chystám otestovat francouzské kolemjdoucí. Budu vás informovat!:)

Mám teď spoustu nových skladeb. Klasická kytara se mi v rukou proměnila v elektrickou, přidávají se další nástroje, miluju glockenspiel, klarinet, melodiku, starý klávesy Roland Juno 106…Kolem sebe mám pár úžasných hudebníků. Chystám nový sing i video. A kdo ví, snad brzy i desku. Je načase…Těším se na všechno, co přijde!

Ira Mimosa

http://bandzone.cz/iramimosa

Pozn.: Buskerjam považuje Iru za velký talent a objev na české scéně. Působí bezprostředně a zpívá si jakoby pro sebe, protože ji to očividně velmi baví. Je svá a nevnucuje se posluchačům a o to víc je přitažlivá. Její vnitřní svět je velmi bohatý a nabízí ho k nahlédnutí. Když si ji poslechnete, musíte se k ní stále vracet.

Ira bude jedna z umělkyň, kterou plánuje Buskerjam podpořit ve svém chystaném projektu.

 

 

 

 

 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville