Matouš Vinš ze Zenového čaje: "Pár praktických rad k nahrávání ve studiu."

Datum vydání:

Každý muzikant chce mít své skladby nahrané. Aby se mohl chlubit svým fanouškům, aby měl co posílat organizátorům akcí na ukázku a v neposlední řadě, aby si před koncertem mohl připomenout, jak se co vlastně hraje. 

Čím vyšší kvalita, tím lépe. Alespoň to říká muzikantské ego. Jenže studiové nahrávání je v dnešní době hodně drahá sranda. A nikdo vám ho nezaplatí - i takové hvězdy jako Lenka Dusilová musí na zaplacení nahrávacího studia dělat veřejné sbírky, a to má na vydání podepsanou smlouvu se Supraphonem. Většina kapel si zas na studio vydělává koncertováním. Nebo ho jednoduše zaplatí z vlastní kapsy.

Ale potřebuje vlastně pouliční muzikant drahé nahrávací studio? V době, kdy se dá perfektně nahrávat i na iPhone? Pro většinu účelů dnes skutečně stačí „amatérská nahrávka”, pokud si dáte trochu záležet, může mít i ta velice slušný zvuk.

Jenže studio má několik zásadních výhod:

  1. Je zde slyšet sebemenší chyba
  2. Je drahé
  3. Na nahrávání máte omezený čas

Ano, skutečně jsou to výhody. Obrovské. Jedině nahrávání ve studiu vás totiž donutí své skladby dopilovat k dokonalosti. Pokud tedy nechcete vyhazovat peníze oknem. Musíte přesně vědět, co od nahrávek chcete, co na nich budete hrát, kam patří která nota a jakým akordem skladba končí.

Většina muzikantů vyleze ze studia zralejší, dospělejší, lepší. To za ty peníze stojí, ne? A jako bonus navíc dostanete nahrávky v super kvalitě.

Na závěr ty slibované praktické rady:

  1. Dobře si vyberte, kde a U KOHO budete nahrávat. Nestačí znát výsledky studia - musíte se v prostoru cítit dobře a hlavně si lidsky sednout se zvukařem. I takové zdánlivé detaily se na výsledku můžou hodně výrazně podepsat.
  2. Připravte si dopředu vše, co se bude nahrávat. Neznamená to, že by se ve studiu nedalo něco měnit, nápady mnohdy přicházejí průběžně. Základ ale musíte mít dokonale nacvičený.
  3. Ještě před nástupem do studia si své skladby nahrajte třeba i jen na mobil a dejte je poslechnout kolegům, zpětné vazby není nikdy dost.
  4. Pokud sami nemáte „top” nástroje a aparaturu, zkuste si nějaké půjčit - platí to hlavně pro bicí, kytarové a basové aparáty a klávesy. Zvukaři sice dělají zázraky na počkání, z hnusného zvuku se ale pěkný dělá těžko.
  5. Raději si rezervujte o něco delší čas, než si myslíte, že potřebujete. Člověk nikdy neví, co se přihodí (třeba pokud tři lidi nejsou schopni zahrát pár tónů na dětský xylofonek), a nahrávání v časovém stresu stojí za starou belu.
  6. Pořádně si to užijte!


Ukázky z nahrávání můžete vidět v předcházejícím blogu od Dalibora Neuwirta ze Tenového čaje.

A jeden bonus na závěr: 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville