René Planka: Zápisník pouličního hráče - Olomouc

Datum vydání:

My čekali podzim a zatím přišla zima.

Touto parafrází by se dal zdařile popsat můj pocit z rázného sobotního ochlazení, které posunulo měřáky teploměrů o dobrých deset stupňů dolů

Olomouc 10. 10. 2015

Po rychlé lekci matematiky nám pak vychází velice nízké jednociferné číslo držící se nad nulou, takže nic ideálního pro reprodukci a poslech hudby. Mým záměrem bylo okupovat meziprostor Horního a Dolního náměstí, leč brzy bylo nutné přehodnotit původní záměr. Z jednoho náměstí se ozývalo karaoke zpěváků z dětských domovů a z druhého horliví křesťanští fanatici chrlící své neuvěřitelně pitomé příběhy o prozření do hulákajícího mikrofonu. Nebylo zbytí, vyklidil jsem pole a usadil se v Kateřinské ulici u železných vrat kostelu. Sice i sem z dáli doznívaly zvuky zfanatizovaných řečníků, ale dalo se. Mnohem lepší než předchozí den, kdy se na stejném místě nacházela celá flotila božích oveček s naboostovanou aparaturou a kopou hudebních nástrojů. To byla teprve anarchie. Začátek hraní provázely nemilé provozní problémy. Dva místní zevláci využili mou chvilku nepozornosti a do futrálu mi vhodili papírový kapesník. Což o to, kapesníků není nikdy dost, ale že zmizela i jedna ze dvou dvacetikorun, jsem si všiml až po minutě od osudného okamžiku. Odložil jsem kytaru a rozběhl jsem se za nimi. Marné, tahle zdegenerovaná nelidská hovada by zapřela všechno, a proto jsem je pouze poslal slovně do patřičných partií, mávl nad nimi rukou a vrátil se k hraní. Chlad dotíral jak vzteklá coura, které kdosi nezaplatil. Byl jsem však připravený hrát minimálně dvě hodiny, jelikož jsem byl zabalen k následujícímu odjezdu do mého bývalého domoviště a nechtěl jsem celý časový blok jen tak prošustrovat sezením na nádraží. Sice se touto uličkou kolem sobotního poledne moc lidu neplahočilo (vybral sis pěkný čas Renku), ale úplně mrtvo taky nebylo. Korunu všemu nasadily skupinky dětí plnící jakousi podivnou městskou hru, ve které získávaly bonusové body za to, když se vyfotí s pouličním muzikantem. Široko daleko se žádný jiný krom mě nenacházel, hrál jsem tedy roli bonusového přidělovače bodů a nechal se fotografovat v kadenci asi třech čtyřech snímků za každých deset minut. Ti decentnější počkali, až dohraju píseň, ti uspěchanější mě rušili během písně a ti nejotrlejší se prostě vedle mě postavili a cvakali. Další zážitky naštěstí nepřišly, i tak jich bylo po hříchu. Je něco kolem půl druhé odpolední a já zdrhám do lůna nádražní čekárny.


Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville