René Planka: Zápisník pouličního hráče - 7. část - Birmingham

Datum vydání:

Druhé největší, ve středu Anglie posazené, zbytkem Anglie neoblíbené město nás uvítalo megalomanskou atmosférou obrovských nákupních středisek. V centru se tu údajně nachází 1000 obchodů, to je dost pro každého utrácení chtivého Brita, nás to však bůhví jak netankovalo. 

Jediným cílem bylo nalezení otevřeného informačního centra, k ukořistění několika map a získání přehledu ohledně buskingu. Třicet minut pobíhání přineslo své ovoce, Po zisku map, následovalo studování cest MHD za poslechu o kus dál hrajícího cikána, který valil na trubku stále stejnou melodii, učiněný kolovrátek. Byli zde naštěstí i lepší muzikanti, třeba postarší dáma, hrající bluegrassové věci a týpek, co valil na jakousi mini tahací harmoniku, těžce popsatelný nástroj, zajímavé barvy zvuku. Vylezl jsem po šesté před muzeum, s bláhovou nadějí, že dav lidí bude již menší a hraní záživnější. Dost jistě jsem se zmýlil. Pomalu jsem neslyšel sám sebe, otravovalo dost individuí, pokřikovalo dost dementorů a prostě celkově jsem byl slušně ignorován. Nebýt chlápka co mi hodil pětilibrovku, bych si nevydělal ani na slanou vodu. Po této zkušenosti jsem se rozhodl, že den příští zahraju na hlavní třídě, ale až po osmé večerní. Ty pomalé songy vyžadují přeci jen specifickou atmosféru. Druhý den jsem hrál, tak jak bylo stanoveno, ale něco co se trochu podobalo klidu, nastalo zhruba kolem deváté. Počet dementů rušící hraní: pouze 1!, Smůlou mi byly problémy s tlakem, kdy se mi tak točila palice tak, že jsem musel hraní před desátou nechat, jinak bych s sebou švihl. Každopádně den druhý, mnohem příjemnější a stravitelnější.

P.S. Nejvíc mě potěšil otec s malým dítětem, kteří pařili přede mnou na pár songů a přidali se i se zpěvem. Přesně toto jsou ty chvíle, pro které stojí za to na ulici hrát. Díky.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville