René Planka: Zápisník pouličního hráče - 6. část - Cardiff

Datum vydání:

Poslední dobou se poměrně dařilo, takže bylo na čase, aby se něco podělalo. A tím něco je první den v Cardiffu. 

Město samotné moc nenadchlo, má však spoustu gigantických pěších zón, tzn. i spoustu míst k hraní. Místní policista, mě informoval o tom, že hrát můžu bez povolení, ale pouze 30 minut / pauza / 30 minut. Což mě přišlo dost na hlavu, takže jsem to ignoroval. Jelikož jsme dorazili poměrně brzy, vyhnul jsem se nejrušnější třídě a zakotvil u vedlejší uličky hned u kostela. Moc dlouho jsem si hraní neužil, do půl hodiny začalo pršet a já byl nucen, přeorganizovat celou krosnu a vše zabalit. Než jsem tak učinil, dost věcí mě promoklo, ale což už, je to jen voda a ne kyselina. Zalezli jsme na půl hodiny do obchoďáku a pak na onu výše zmiňovanou hlavní třídu, kde jsem si vybral druhou smůlu, páč po dvou písničkách přijel náklaďák, vyskákalo spoustu dělníků a vrhli se na nedělní, večerní, stavební práce naproti budovaného Primarku. Následoval tedy třetí přesun o dvě stě metrů níže, kde jsem po nalezení jakési pseudo stříšky (ochrana proti slabšímu dešti), konečně hrál. Byl jsem už notně unavený, ale i tak jsem vydržel dvě hodiny brnkat a zpívat. Co naplat, pocit z lidí byl velice smíšený. Buď byla nějaká špatná konstelace hvězd, erupce na slunci nebo normální stav, ale rozhodně to nebylo nic skvělého. Potkat takové množství pořvávajících ignorantů, závistivých ksichtů, otravných opičáků a podobné havěti, mě moc veselé nálady nepřidalo. Bylo však potřeba vydělat nějaký peníze na jídlo. Pozitivem byl týpek z protější kavárny, který nám nejdřív přinesl dvě lahve s vodou a pak i vynikající ovesný sušenky, aspoň on byl z mého hraní nadšený. Suma sumárum město příšerný, a já byl opravdu rád, že jsme večer vypadli na pobřeží, daleko od lidí, kde jsme bivakovali na dětském hřišti, v pískem zaplněné maketě lodičky.

Abych nezapomněl na zážitek dne, během hraní, kolem projížděl popelářský vůz, ve kterém, na místě řidiče, seděl chlápek vypadající úplně na chlup stejně jako  Tommy Emmanuel! Šedé vlasy, stejný účes, opálení, rysy. No je vidět, že každý máme své dvojníky, nebo že by se Tommy sem tam projížděl vozem po Cardiffu :)? Nic není nemožné.

Druhý den jsme absolutně rezignovali na město a zůstali celý den v poměrně poklidném okolí Cardiffského zálivu. Po obědě jsem si na lavičce procvičoval české písničky, v okolí se skoro nikdo nenacházel, ale i tak jsem si před sebe hodil futrál a dvě hodiny hrál. Za tu dobu kolem mě prošlo cca 10 lidí :), z kterých jsem vytáhl 4 libry, každá libra dobrá. Večer jsem to ještě hodlal rozjet v rušné části plné drahých restaurací a hotelů, nenašel jsem však vhodné místo a navíc tam zrovna bivakoval thajský cirkus plný divoké show s hromadou transsexuálů, který vyluzoval dost solidní hluk až do pozdních hodin. Kašlal jsem na to, byl oddechový den, tak jsme se znovu odpotáceli na dětské hřiště.

Třetí den nás v pět ráno probudil déšť, naše loď protékala, ale zkusili jsme to ignorovat, nalezli do jednoho spacáku a druhý hodili na sebe. Pršet přestalo a ráno jsme zvesela sušili věci. Ten den jsem nehrál, protože krom ranního „slunovratu“, po celý den intenzivně pršelo a neměl bych z toho nic, já ani posluchači.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville