René Planka: Zápisník pouličního hráče - 4. část Bristol

Datum vydání:

První hrací den byl neuvěřitelně dlouhý, náročný, ale odměňující. Zpočátku to vypadalo tak, že si na mě sedla smůla, ale vše se nakonec v dobré obrátilo. 

Z domu našeho hostitele jsme se vykopali poměrně pozdě, takže hned v centru padla volba najít okamžitě první plac k hraní. Ačkoliv je v Bristolu spousta pěších zón, většinu těch zajímavých, pojí blízkost s přístavy pro rozličné lodě, bárky, čluny apod. a tudíž i větší či menší míra hluku. Našel jsem si poměrně frekventované místo, vydráždil aparaturu do skoro maximálního výkonu a hrál. Blbé bylo to, že se blížilo poledne, to je magický čas, brojící proti hraní, lidé jsou rozlítaní, atmosféra hektická a množství kolemjdoucích dost velké na to, aby byla vyrobena solidní várka hluku navíc. Pár pozitivních odezev se našlo, ale 4 libry za dvě hodiny hraní není bůhví jaké terno, takže pauza a hurá pro jídlo. Na mou mollovou sbírku pomalých melodií k zamyšlení ještě není vhodný čas.

 

Po dobytí energie jsem si jen tak brnkal odpoledním parnem na lavičce a mezi písněmi sem tam krmil jednoho nenažraného racka (zbytkem sušenek). Nebylo by vhodné podnikat něco dalšího, byl jsem totiž domluven s naším hostitelem, který je těžce alternativní hudebník, na společném hraní kus od centra (na pěší zóně zaplavené shopaholiky, nebo jak se jim říká). Přinesl vlastnoručně vyrobenou kytaru z kanystru, pekáče, dřevěného hmatníku a snímače. Pozn. Na to jak to vypadá, to hraje opravdu luxusně. Vytáhnout kombo, zapojit obě kytary, no a hurá na hraní. Bylo však ještě potřeba domluvit co vůbec budeme předvádět. Díky odlišným repertoárům jsem převzal roli sólového kytaristy s pseudo zkreslením podobným velmi ořezané elektrické kytaře a on hrál akordy plus zpíval. Byl to masakr už jen z toho důvodu, že si vyrábí vlastní aranže tím, že vezme nějakou cizojazyčnou písničku, přeloží kus do angličtiny a poté střídavě „zpívá“ původním jazykem a onou angličtinou. Set se tedy skládal z prapodivných mixů maďarsko-anglických a španělsko-anglických variací. Byla to dobrá prdel, lidé nic nechápali, já si mohl užívat sólového hraní a to, že jsme nakonec vybrali pouze dvě libry (pro každého jedna :), nás v tu chvíli bůhví jak netrápilo.

 

Připlazila se sedmá hodina a já jsem se i přes pokročilou fázi rozkladu svých prstů, po tom všem hraní, vrátil zpátky do centra, vyhlídnout si ještě jeden plac a pokusit se posbírat pár dalších liber. Vše nasvědčovalo tomu, že den bude podprůměrný, navíc začalo poprchávat a apatie velkoměšťáků nepolevovala ani v pozdních večerních hodinách. Záchranné lano mě hodil chlápek, který si poslechl kus písničky, pak ke mně vykročil a do futrálu mi hodil 45 liber. Něco takového jsem rozhodně nečekal, při našem minimalizovaném cestovním rozpočtu, jsou tyto peníze dostatečnou zárukou na to, že máme minimálně týden co jíst. Heuréka!  Ještě než jsem dohrál, chvíli před devátou, mě navíc jeden člověk pověděl o „open mic“ večeru v nedaleké hospodě, který právě začíná.

 

Pro ty kdo neví, open mic funguje tak, že se muzikant zapíše u pořadatele a během večera má možnost skočit na pódium, zahrát dvě, tři písničky a pak zase vyklidit pole dalším. Hudebníků se zde vystřídalo hafo,  já jsem byl uveden jako divoká návštěva z Čech, tudíž na poslední chvíli změna skladby písní a zahrát dvě rychlé vypalovačky, jednu od Nerezu a jednoho Nohavicu. Pak jsem vypadl z vydýchaného a přeplněného pubu, chvíli si brnkal na lavičce před vchodem no a hurá na poslední dvou kilometrovou štreku půlnočním Bristolem. Well done.

 

P.S. Druhý hrací den zrušen. Celý den má pršet, nějaký peníze jsou a já mnohem radši drapnu foťák a půjde „na lehko“ prolézat pár dalších zákoutí, zítra ráno mizíme a času již moc není.

Představujeme nový projekt tohoto umělce, který by si zasloužil podporu.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville