Doporučené místo k hraní, kde se běžně promenádují děcka s dudami, aby vydudaly nějaké drobné z turistů, jsem označil jako nevhodné. Projíždělo zde každou chvíli auto a omlátit si prsty do krve, jen aby mě někdo slyšel, jsem v plánu neměl. Zakotvil jsem tedy ve středu města. Musím upozornit, že tentokrát byla má aparatura vyměněna za stan (z čistě nezbytných důvodů), takže jsem se musel obejít bez techniky. S hlasem problém nebyl, ale vybrnkávat na otevřeném prostranství na kytaru, to byl akt hodný velikých kompromisů. Samozřejmě jsem přilákal pozornost místních divnolidí, kteří mé počínání moc nepobírali, místo toho se posadili hned vedle mě a počali mi pokládat různě hloupé otázky. Pro místní pomalované školáky jsem zase byl jednou z kratochvílí (aby ne, když jim právě skončila škola a na maloměstě moc zábavy nenacházeli). Do futrálu mi vhodili pár mincí a dva balíčky chipsů, které přišly vhod. Navíc se mi neúspěšně snažili prodat nafukovací pneumatiku. Po dvou hodinách jsem to zabalil, turisté mě vesměs ignorovali nebo na mě házeli různě pokroucené ksichty. Výdělek jsem investoval do jídla na celý den, aspoň nějaký sukces :).
