René Planka: Zápisník pouličního hráče - 12. část - Inverness

Datum vydání:

Přesun do centra skotské vysočiny naznačil konec první části naší britské odysey. Čtrnáctá zastávka a po ní už jen slepenec přírody, vesnic a malých vesměs přímořských městeček. Ještě než se vrhnu na popis zkušeností z Inverness, pokusím se udělat takové malé resumé.

Po městech jsme se neúnavně ploužili celých 42 dní. Pouliční bordel jsem aplikoval v každé zastávce, více či méně se dařilo všude, vždy se našel někdo, kdo si rád poslechl trochu muziky (až na ten prokletý Leeds). Na rozdíl od Česka jsem mohl hrát všude. Potřeba povolení k hraní byla vynucena pouze ve dvou městech, vyřízení však bylo otázkou chvilky. Minimalizované cestovní náklady (autobusy, jídlo, tuna kávy ze starbucks a costa coffee) hrazeny z výdělků pouličního hraní. Největší koncentrace idiotů – Cardiff a Birmingham. Zbytek měst, co se přístupu lidí týče, lehce nadprůměrný až skvělý. Zkušenost = nedocenitelná. Teď již k samotnému popisu.

První den po čtyřhodinovém nekonečném dálkově linkovém přejezdu z Aberdeenu jsme odchytli pomalu zavírající info centrum, vyfasovali haldu letáků a tipy k hraní. Prakticky jediná pěší mini zóna nenabízela velký prostor pro kompromisy, ber nebo neber. Nacpal jsem se ke kraji křižovatky a pustil do éteru sérii prvních tónů. Bylo něco kolem šesté, lidu poskrovnu, ale atmosféra příjemná. Toho dne se nic tak šokujícího nestalo, prostě milé hraní s nadprůměrným výdělkem. Fajn, well done.

Druhý den jsem přistavil svou osobu pod mini stříšku obchoďáku již ve čtyři odpoledne. Byla to dlouhá čtyřhodinová šichta plná překvapivých setkání s krajany, díky mému přeskakování z anglického do českého playlistu. Nejdříve to byl vystudovaný psycholog a momentální farmář, poté milá rodinka a nakonec parta vysmátých stařečků z Trutnova. Svět je věru malý. Krom Čechů jsem vyfasoval i dvě roztomilé německé fanynky, které si mě přišly poslechnout všechny tři dny, wunderbar. Znovu záplava zaujatých posluchačů. Také jsem měl to štěstí potkat jiného buskera. Starší chlápek s elektrickou kytarou, harmonikou a brutálně komplexním one mand band setem. Různé bicí, perkuse a kytarové efekty ve spleti snad třiceti kabelů, krabiček apod. věc hodná hardcore kutila.

Třetí den byl poznamenán rozkladem posledních energetických zásob. Málo spánku a halda natlapaných kilometrů s bagáží dokončila mou proměnu v mrtvolu. Dopolední očumování delfínů na otevřeném moři, tlapání po plážích a následný návrat do města, bylo toho dost. Hraní bylo zpočátku velmi chcíplé a zpívalo se s obtížemi. Po doplnění sil z twix tyčinek jsem trochu popostrčil úroveň na vyšší level. Když jsem se chystal na poslední song od Stinga, napochodovala pár metrů ode mě skupina krásně vyšňořených dudáků a bubeníků. Spustili pořádný rachot (v dobrém slova smyslu) a já seznal, že je čas na to sbalit nástroje. Poslechli jsme si pár písní a pomalu odkráčeli zpátky na byt. Skoti z východního pobřeží jsou skvělí, uvidíme co přinese málo zabydlený západ a sever. Bon voyage. 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville