René Planka: Zápisník pouličního hráče - 11. část - Aberdeen

Datum vydání:

Z velkých metropolí se pomalu a jistě posouváme do menších a severnějších koutů Skotska. Aberdeen je velký jak dva Hradce Králové, ale i přesto máte většinou pocit, že se nacházíte v malém odlehlém koutě, kdesi na severu. 

Po rutinní večerní obhlídce města (Prakticky celé je postavené ze žuly!), kdy jsme jako jediného buskera nalezli, falešně hrajícího negramotného dudáka, který hrál před památníkem na velmi rušné křižovatce, jsme si oddechli. Místo pro mou kytaru se tu určitě najde. Po příjezdu k našemu hostiteli (akorát na večeři), jsem obdržel dodatečné informace. Dobrých hudebníků tu prý moc není a mimo dudáka je tu k vidění velice zvláštní dáma, hrající na prázdné struny kytary, bez držení jakéhokoliv akordu. Tu musím trumfnout, i kdybych nechtěl.

 

Druhý den po návštěvě pláže, jsem rozhodil své harampádí na kousku pěší zóny před obchodním střediskem a počal muzicírovat. Vše bylo jedním slovem perfektní, lidé velice vnímaví, štědří, dost se jich zastavovalo, prostě klasická ukázka toho, jak má vypadat úspěšné hraní. Dokonce mě nikdo nevyhnal, ačkoliv pokladní z protějšího coopu byli nuceni chtě nechtě absolvovat celý můj dvouhodinový set.

 

Třetí den jsem se přihnal na stejné místo, počasí dost haprovalo, chvilku déšť, chvilku rádoby slunce, zbytek zataženo, ale i tak se hrát dalo. Jediné co mi kazilo náladu, byl nehorázný hluk reproduktorové hudby z baru za rohem. Měl jsem problém slyšet sám sebe, tak jsem původní tříhodinový plán zkrátil na hodiny dvě. Zážitky? Chlápek co si ze mě udělal prdel, když se sklonil nad futrál a začal mi z něj vybírat peníze, aby je tam v zápětí za hlasitého smíchu hodil a slečna, která si mě nutně musela vyfotit, protože jsem jí prý velmi připomínal kamaráda (taky muzikanta). Odvětil jsem, že jsme nejspíš ze stejné továrny a zakončil svou další krátkou pouť.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville