René Planka: Zápisník pouličního hráče - Pardubice

Datum vydání:

Přečtěte si další pokračování seriálu o zkušenost s pouličním hraním Reného Planky - umělce na volné noze, fotografa a buskera. Jsme rádi, že jsme ho mohli na cestě trochu podpořit. Někdy  je tvrdý život buskera :-)

Pardubice 29. 7. 2015

Co Renek dělat zpátky v krajském městě? Ne, že by mé předchozí zkušenosti zdejší byly bůhví jak oslnivé, ale za ty dva roky, co jsem tu nebyl, se udála jedna velmi příjemná změna. Celá dlouhá třída Míru se stala pěší zónou, což je chvályhodné a z mého hráčského pohledu to dělá Pardubice konečně úplné. Po obšacování celé ulice jsem narazil na své kolegy. Pár kytar a zpěvů, holčina s klukem.
 

Prodloužil jsem si siestu, zaposlouchal se a kecal s místním teenagerem, který mi sdělil, že toto jsou třetí muzikanti, zde spatření, za posledního půl roku.
No můžete si udělat představu, jak moc je město perníku panenské v rovině pouličního hraní, hodně! Jelikož jsem se také potřeboval realizovat, posunul jsem řiť o 300 metrů níže a jal se konat. K mému zděšení za mnou brzy přišel teenager a sdělil mi, že kolegy právě likvidují chlupatí z důvodu anonymní telefonické stížnosti. Dostal jsem solidní bobky, pokud budu vyhozen zrovna teď, když jsem se sem dokodrcal, dopachtil a vybalil si, docela by to zamávalo s mou křehkou klidnou schránkou a došlo by k erupci temperamentu.

Tříhodinová časová smyčka. Tak fajn, já jsem si místo udržel. Nevím, jestli to bylo mým hlubokým huhláním jazzoblues mixu nebo zvýšenou mírou tolerance, hlavní je, že jsem ten počáteční „bad luck“ otočil. Nepřeháním, tak divný pocit z lidí jsem snad nikde nikdy neměl. Třetina pohledem zabíjela, třetina hýřila výsměchem a zbytek taková sbírka neutrálů. Po hodině a půl ve futrálu téměř nic (43,-) no a pak to krásné křupnutí. Smůla si zlomila vaz a všechno najednou dostalo monstrózní injekci barev. Ulice zklidnily a když lid viděl, jak dlouho jsem schopen dělat bordel, nějak je to rozněžnilo (blbost, já vím). Tož nebylo to špatné, šlo jen o to překlenout ten začátek. I ti zastavující se sympaťáci a sympaťandy ožili a dostavili se. Jinak jsem se na chvíli stal mylně kytaristou pirátské strany (kecal jsem s týpkem, co je propagoval s vlajkou v ruce a pár lidí na to vtipně reagovalo). Zbytek si nechám pro sebe. Bukanýr Renek. Ahoy! 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville