René Planka: Zápisník pouličního hráče - Opava, Ostrava

Datum vydání:

René Planka - umělec na volné noze, fotograf a busker. Dreamer, co se nebojí a jde svou vlastní cestou. 
"Jelikož jsem asi opravdu nikomu nevadil, strávil jsem v ulicích téměř čtyři hodiny a dokonce se mi podařilo intenzivním kroucením na židli vydrolit obrovský kus stěny, u které jsem hrál ."

Opava 17. 6. 2015

Taková zmenšená Olomouc. Osobní stručná charakteristika krásné a taktéž historicky bohaté Opavy. Cesta sem je krapet z ruky, ale i tak se zde zjevuji poměrně často (pokud lze jednou za 2 měsíce brát jako často). Důvod? Velká pěší zóna, přívětivost okolí, nevyhánění z ulic a hodiny s melodií. To se vyplatí! Sice jsem ani dnes nehrál přímo na křižovatce pěších cest (z reproduktorů na blízkém náměstí se linula hudba jakéhosi dne sociálních služeb), ale ihned kus od Obecního domu. Mému hraní to však nijak neubralo. Lidé byli milí a dokázali ocenit dobrou hudbu. Já jsem zase ocenil jejich příspěvky na chod pouličního muzikanta a občasný fajn rozhovor. Když po necelých třech hodinách vylezla z protějšího klenotnictví slečna prodavačka a štrádovala si to ke mně, říkal jsem si, že jde do tuhého, ale mé obavy byly liché. Žádná kritika, úsměv a mince do futrálu. Několik opravdu slušně vychovaných romských rodin, s kterými jsem se dal do řeči, mi ukázalo, že všechno jde, když se chce. Předsudky do koše. Jelikož jsem asi opravdu nikomu nevadil, strávil jsem v ulicích téměř čtyři hodiny a dokonce se mi podařilo intenzivním kroucením na židli vydrolit obrovský kus stěny, u které jsem hrál (viz foto). Po mé performanci následovala návštěva osvědčené čínské restaurace a pak relax na „ptačáku“, což je vrch, který je součástí Křížkovských sadů a kterému dominují obrovští mechaničtí ptáci s otáčecí hlavou. Nedalo mi to a po sehnání asistentek jsem vyrobil buskerjam ptačí snímek na památku (zase viz foto). Tímto symbolickým aktem byla zakončena má dnešní pouť Opavská.

 

Ostrava 18. 6. 2015

Z logistických důvodů přesunu Olomouc-Opava-Olomouc mé cesty směřovaly přes Ostravu (industriální černou perlu slezského regionu). Mám s ní určité předešlé buskovací zkušenosti, tak proč si je neoživit. Jelikož zde bylo před pár lety vystaveno odporně největší obchodní centrum v ČR, které ani Praha nechtěla, trpí náměstí a chodco zóny relativně malým průtokem obyvatel. Relativně malým k poměru velikosti města. Mrtvo tu úplně není, takže se zde dá pouličně realizovat. Do města jsem se dostlal klasicky pozdě, protože se předešlý večer nečekaně pilo a vracelo pozdě na byt, jenž mi byl ostravským azylem. V 10:30 jsem došel na náměstí, kde tou dobou zuřily hudební orgie dechového oddělení místní konzervatoře. Bordel hodně solidní. Slečna (do klobouku vybírající) mi vesele sdělila, že se zde bude hrát, dokud nezačne pršet, na což nešlo reagovat radostně a tak jsem se jal vzdalovat a hledat si klidný kout. Našel jsem ho v řídce navštěvované ulici, plné prázdných neobydlených vitrín. Tady nikoho rušit nebudu, a ač i sem doléhaly trombóny a trubky, dalo se to skousnout. Štěstí bylo na mé straně, konzervy zmlkly hodně brzy, zřejmě jsem nebyl jediný, komu vyšponované decibely trhaly uši i s koulema. Odehrál jsem dvě hodiny a kupodivu jsem i něco vydělal. Není to žádná konečná, jakmile dotrávím obědosnídani, zkusím se rozbalit na námku.  Z dálky zní panova flétna indiánů, romantická jihoamerická idyla. Konec první strany desky.

Rozplácnul jsem se na pravoboku od Baťi, rozehrál se skrze „The Doors“ a poté se pokorně vrátil k Dylanovi. Podmínky k hraní zde byly poněkud ztížené. Vítr sílil do vichru a hluk fontány mi nedovolil moc se slyšet. I přes to jsem s úspěchem odehrál další dvě hodiny. Dočkal jsem se dosti potlesků, potkal kluka, s kterým jsem byl v rámci AFO Olomouc na přednášce Richarda Dawkinse (svět je malý) 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville