Nový Jičín 20. 8. 2015
Jak jinak by se dalo vysvětlit, že jsem se přes hodinu motal v rozměrném nádherném starém podloubí, jenž lemuje celé náměstí a pár vedlejších uliček. Při tom jsem taktizoval, kde bude nejlepší hodit sycnu, abych snížil riziko střetu s antimilovníky živých hudebních projekcí. Navíc nešlo s určitostí říct, kudy asi tak prochází nejvíc budoucích posluchačů, byli totiž relativně rovnoměrně rozprostřeni po celém place. Čas pokročil, odbila třetí a já nalezl přístaviště v uličce poblíž radnice, heuréka! První setkání s živou bytostí proběhlo úspěšně. Sedmdesátiletý děda překypující vitalitou s údajnými třemi promilemi v krvi zajistil humorný dialog na dobrých deset minut, dobrý začátek. Ulička mě díky své nevelké šířce obzvlášť potěšila vzhledem k absenci aparatury a lehčí vleklé hlasové indispozici. Jednoduše jsem nemusel řvát a byl jsem slyšen. Potkal jsem také nějaké ty místní vrstevníky, kteří mě informovali o chatrném zdraví novojičínského kulturního života, a nakonec Rudu ze Slovenska (ne z Ostravy), s kterým příště definitivně zajdeme na pivo (až nebudu kvačit na vlak). Co bych ještě dodal. Milé klidné městečko spjaté s rodinou Karla Kryla, kam se rád s jeho písněmi zase vrátím. Třeba v nějakou živější dobu.
