René Planka: Zápisník pouličního hráče - Beroun

Datum vydání:

Takhle bizarní zkušenost z hraní Renek už hodně dlouho nepocítil. Do Berouna mé kroky namířily poté, co jsem odřekl Domažlice a Karlovy Vary. 

Beroun 28. 8. 2015

Bylo by lepší přibližovat se Praze a ne naopak, pokud mám být večer doma. Nezjišťoval jsem si, jak velký Beroun je, ale dozajista splňoval všechny parametry typického maloměsta i se svými neduhy. Pěší zóna od nádraží zela prázdnotou, tak jsem se radši usadil v nitru historické brány. To zas byla sbírka divných výrazů, debilních pohledů a hloupých komentářů. Měl jsem chuť zabalit to po půl hodině, ale plán byl daný. Odehraješ čtyřikrát tolik! Znudění prodavači s potěšením hašteřili o důvodu mé návštěvy, když tu náhle kolem mě prošel kluk s nahlas zvuk reprodukujícím tabletem, který vzhledem velice připomínal člověka neandertálského. Tušil jsem problémy, ty si však daly na čas. Jedna z bluesovějších písniček ho zaujala natolik, že ji komentoval slovy „ty vole já miluju blues a jazz“ a usadil se s kamarády naproti. Fajn lidi, dokázali ocenit dobrou hudbu a já jsem byl rád za konečně nějakou pozitivní odezvu. Dostal jsem napít piva, kus pizzy, cigaretu… ke spokojenosti toho moc nechybělo. Leč největší masakr přišel  na konci mého recitálu. Měl jsem dvanáct minut na to, abych doběhl vlak, tak jsem se kvapně balil a hodlal zmizet, jenže to se tomu šílencovi nelíbilo a chtěl, ať s ním jdu hrát dál do nějaké hospody u hřiště. Absolutně ignoroval mé stokrát deklamované NE, a tudíž se ho nešlo lehce zbavit. Představa zkysnutí v této řiti na další hodiny mě naplňovala šokem, proto jsem mu i se vší zátěží zdárně zdrhnul, zrovna když se vybavoval se svými kumpány. Vlak měl zpoždění, a když jsem do něj konečně nalezl, spadl mi obrovský šutrák ze srdce. Náročný den, ale zas je aspoň o čem psát.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville