Festival “Praha Žije Hudbou” si dal za cíl představit široké veřejnosti krásu pouličního umění a poukázat na to, že současná forma omezení hraní v Praze není správným krokem.
Prvním buskingem v bývalém nesvobodném Československu lze považovat vystupování písničkářů na Karlově mostě Jaroslava Hutky a Petra Kalandry. Jejich spontánní vystoupení se na mostě pro velký zájem stala pravidelnými a byla zjevením, která nahrávala uvolňující atmosféře doby. Velký zájem lidí, pocit svobody i možnost dobrého výdělku do klobouku pak v průběhu roku 1968 přilákalo na most další písničkáře.
Po Hutkovi s Kalandrou, kteří kouzlo vystupování na Karlově mostě objevili, se sem brzy začali stahovat další folkaři - Vlastimil Třešňák, Miroslav Paleček - Michael Janík a Vladimír Veit.
Jaroslav Hutka hraní popisuje: „Lidi, co se u nás zastavili, měli takovou radost… Ono se tušilo, už od roku šedesát pět, že se něco děje, ale najednou tu byl konkrétní důkaz pro kolemjdoucí, že se něco prorazilo.“
Hutka s Kalandrou pak během roku 1968 objížděli i různá pražská zákoutí, kde koncertovali na kapotě zapůjčeného džípu.
„Karlův most tehdy vypadal úplně jinak. Nebylo to tak narvané prodavači ani cizinci. Když tudy člověk procházel v pátek v šest do hospody, tak tam bylo skoro pusto a prázdno. Mělo to úplně jinou atmosféru. Kdyby tam takhle hráli dneska, úplně by se to ztratilo. Ten most byl daleko víc vidět, nějak to na člověka víc působilo…,“ vzpomíná historik Ondřej Tůma.
Exhibice na mostě měla ale samozřejmě i své zápory. Hned při jednom z prvních vystoupení se například Hutka s Kalandrou dostali do sporu s příslušníkem policie, který je chtěl z jejich místa vyhnat. Marně. „Měli jsme legitimace, kde bylo napsáno, že je to povolení k veřejnému vystupování. On to četl, moc tomu nerozuměl, ale říkal, že se jde teda zeptat šéfa a vrátí se. Už se nikdy nevrátil. A pak jsme tam začali chodit pravidelně a ten most se stal takovou naší scénou,“ líčí události Hutka.
Posluchače přitahovala ne jen hudba, ale hlavně svobodomyslné texty zrcadlící vtipně situaci v zemi:
NA PRAŽSKÉM HRADĚ (Jaroslav Hutka)
Na pražském Hradě zas páni se radili
Jak by ty “, jak by je “
Jak by jim přetnuli žílu u pytlíka
Pozvali na radu starého četníka
Že četník starý byl, věděl a vyznal se
Znal jednu písničku vrzanou na base
Tu přehrál, zazpíval, páni se vzbudili
Tomince nabili, ostatní zavřeli
Sedí ve vězení Dienstbier a Šabata
Lederer, Havel a Bednářová Ota
Inžinýr Petr Uhl, manželé Němcovi
Bělíková, Malý, Benda a dál, kdo ví
Na pražském Hradě zas páni se vadili
Zda to tak dobře je, zdali nechybili
Nejvyšší pán povstal, ramena si protáh
Ja bol tiež zavretý a kam som to dotáh
To právě, to je to, řek jeden s pochybou
Byl jsi ve vězení, teď jsi státu hlavou
Jestli bychom na to neměli mysliti
Že je to riziko někoho zavříti
Na pražským Hradě zas páni se radili
Že teda co kdyby chartisty pustili
Že by jim koupili jízdenku do Číny
Bandasku, baťoh a prachové peřiny
A tak tam na Hradě pořád se radějí
Do hlavy lejou rum, potom se motají
Bojej se sluníčka, východu, západu
Jakou jim chartisti přinesou úrodu
Konec horkého léta 1968 znamenal i jasnou tečku za etapou kulturního uvolnění. Vstup „vojsk spřátelených zemí“ na území Československa znamenal pro většinu na dlouhou dobu naprostý konec svobody.
Jaroslav Hutka se v následujícím období normalizace připojil k disentu, stal se signatářem Charty 77 a v roce 1978 pod nátlakem StB emigroval do Holandska. Nebyl jediný. V emigraci skončili i další jeho kolegové Vladimír Veit, Vlastimil Třešňák, Karel Kryl.
Použitý zdroj:Tyden.cz
Foto: hutka.cz
