“Pažské Jaro” je znovu tady!

Datum vydání:

“Pažské Jaro” je znovu tady!

Pojem “Pražké Jaro” je v květnu aktuální ne jen pro to, že v Praze začíná proslulý festival vážné hudby, ale ve stejný čas 12.5. - 13.5. se koná i 1. festival pouliční hudby “Praha Žije Hudbou“, který je zajímavé srovnat s historickým pojmem “Pražské jaro”.  Tak bylo označeno zahraničními novináři politické a kulturní uvolnění v bývalém Československu v roce 1968. Pražské jaro roku 1968 má s festivalem Praha Žije Hudbou jednu společnou věc a tou je znamení svobody. Svoboda živé hudby v ulicích a ve veřejném prostoru se nazývaná celosvětově “busking”.


Festival “Praha Žije Hudbou” si dal za cíl představit široké veřejnosti krásu pouličního umění a poukázat na to, že současná forma omezení hraní v Praze není správným krokem. 

Prvním buskingem v bývalém nesvobodném Československu lze považovat vystupování písničkářů na Karlově mostě Jaroslava Hutky a Petra Kalandry. Jejich spontánní vystoupení se na mostě pro velký zájem stala pravidelnými a byla zjevením, která nahrávala uvolňující atmosféře doby. Velký zájem lidí, pocit svobody i možnost dobrého výdělku do klobouku pak v průběhu roku 1968 přilákalo na most další písničkáře. 

 

 Po Hutkovi s Kalandrou, kteří kouzlo vystupování na Karlově mostě objevili, se sem brzy začali stahovat další folkaři - Vlastimil Třešňák, Miroslav Paleček - Michael Janík a Vladimír Veit.

Jaroslav Hutka hraní popisuje: „Lidi, co se u nás zastavili, měli takovou radost… Ono se tušilo, už od roku šedesát pět, že se něco děje, ale najednou tu byl konkrétní důkaz pro kolemjdoucí, že se něco prorazilo.“ 

Hutka s Kalandrou pak  během roku 1968 objížděli i různá pražská zákoutí, kde koncertovali na kapotě zapůjčeného džípu.

„Karlův most tehdy vypadal úplně jinak. Nebylo to tak narvané prodavači ani cizinci. Když tudy člověk procházel v pátek v šest do hospody, tak tam bylo skoro pusto a prázdno. Mělo to úplně jinou atmosféru. Kdyby tam takhle hráli dneska, úplně by se to ztratilo. Ten most byl daleko víc vidět, nějak to na člověka víc působilo…,“ vzpomíná historik Ondřej Tůma.
 

Exhibice na mostě měla ale samozřejmě i své zápory. Hned při jednom z prvních vystoupení se například Hutka s Kalandrou dostali do sporu s příslušníkem policie, který je chtěl z jejich místa vyhnat. Marně. „Měli jsme legitimace, kde bylo napsáno, že je to povolení k veřejnému vystupování. On to četl, moc tomu nerozuměl, ale říkal, že se jde teda zeptat šéfa a vrátí se. Už se nikdy nevrátil. A pak jsme tam začali chodit pravidelně a ten most se stal takovou naší scénou,“ líčí události Hutka.

Posluchače přitahovala ne jen hudba, ale hlavně svobodomyslné texty zrcadlící vtipně situaci v zemi:

NA PRAŽSKÉM HRADĚ (Jaroslav Hutka)

Na pražském Hradě zas páni se radili

Jak by ty “, jak by je 

Jak by jim přetnuli žílu u pytlíka

Pozvali na radu starého četníka

Že četník starý byl, věděl a vyznal se

Znal jednu písničku vrzanou na base

Tu přehrál, zazpíval, páni se vzbudili

Tomince nabili, ostatní zavřeli 

 

Sedí ve vězení Dienstbier a Šabata

Lederer, Havel a Bednářová Ota

Inžinýr Petr Uhl, manželé Němcovi

Bělíková, Malý, Benda a dál, kdo ví 

 

Na pražském Hradě zas páni se vadili

Zda to tak dobře je, zdali nechybili

Nejvyšší pán povstal, ramena si protáh

Ja bol tiež zavretý a kam som to dotáh

To právě, to je to, řek jeden s pochybou

Byl jsi ve vězení, teď jsi státu hlavou

Jestli bychom na to neměli mysliti

Že je to riziko někoho zavříti 

 

Na pražským Hradě zas páni se radili

Že teda co kdyby chartisty pustili

Že by jim koupili jízdenku do Číny

Bandasku, baťoh a prachové peřiny

A tak tam na Hradě pořád se radějí

Do hlavy lejou rum, potom se motají

Bojej se sluníčka, východu, západu

Jakou jim chartisti přinesou úrodu

Konec horkého léta 1968 znamenal i jasnou tečku za etapou kulturního uvolnění. Vstup „vojsk spřátelených zemí“ na území Československa znamenal pro většinu na dlouhou dobu naprostý konec svobody. 

Jaroslav Hutka se v následujícím období normalizace připojil k disentu, stal se signatářem Charty 77 a v roce 1978 pod nátlakem StB emigroval do Holandska. Nebyl jediný. V emigraci skončili i další jeho kolegové Vladimír Veit, Vlastimil Třešňák, Karel Kryl. 

Použitý zdroj:Tyden.cz
Foto: hutka.cz 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville