Matouš Vinš - (hudebník, novinář, fotograf ): „Proč mě nebaví hrát v Praze?"

Datum vydání:

Když se na jaře roku 2012 naše hlavní město otevřelo buskerům, s radostí a nadšením jsem s kolegou hned vyrazil nové podmínky vyzkoušet. 

Poprvé jsme hráli v jedné z úzkých uliček Starého města, na velké davy jsme se necítili - a bylo to fajn. Při každém dalším hraní jsem si ale připadal už jen jako "nutná" turistická atrakce. A to pro mě není busking.

Centrum Prahy je plné turistů lačných po zážitcích - a týpek s hudebním nástrojem nebo kapela na ulici je přece fajn zajímavost. A v dnešním světě se za zážitky platí. Tak tady máte euro... Samozřejmě je nutné to všechno zaznamenat. Někdy jenom to - eura přece do futrálu hodí někdo jiný. A když už se v centru objeví nějací Pražané, většinou se snaží co nejrychleji utéct pryč, domů, za klidem. A nebo do kanceláře (v horším případě).

Ve výsledku jsem tak často měl v Praze pocit, že místní hudbou spíše otravujeme a díky "klasickým" turistům sice máme na pivo, ale chybí tam ta pro mě fascinující buskerská oboustranná radost. Naštěstí se vždy našli i lidé, kteří s námi radost chtěli sdílet, jejich koncentrace je ale v Praze hned po Zürichu nejmenší ze všech měst, kde jsem zatím hrál.

Matička měst je však neuvěřitelně krásná a s buskery ještě krásnější. Pokaždé si jako pouhý kolemjdoucí jejich přítomnost neuvěřitelně užívám a radost rád sdílím (i do klobouku něco přidám). Proto doufám, že se pražští radní vzpamatují a přestanou opět necitelně zasahovat do veřejného prostoru a omezovat svobodu na ulicích. Každé město přeci potřebuje příjemné oživení, a buskeři jsou v tom jedni z nejlepších!

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville