Jakub Ondra píše o hraní na ulici: ,,Baví mě lovit v písničkách pocity"

Datum vydání:

Zase nemůžu usnout. Ležím na spacím patře a koukám dolů na monitor. Snažím se zaostřit na názvy skladeb ve složce s albem Kings of Leon. Marně. Klikám tedy spontánně na random skladbu. Chtěl bych jít ven. Nemůžu. Dopadlo by to jak včera. Musím si odpočinout. Napíšu něco. Něco.

Všechny moje myšlenky nyní kazí jakási cenzura. Zapnula se a říká mi: „Kubo, to co děláš, jsou odpadky, dej si sakra pohov, jo?“ Je plná pochyb. Kdyby si byla jistá, tak by to řekla rázně, nepoložila by na konec věty „jo“ s nesebejistým stoupnutím v hlase. Takový to „jo“, když se chcete ujistit, že váš kamarád, kterého jste právě vyzvedli z odvykačky, nezačne zase brát perník. Jo, nejspíš začne a stejně tak já něco napíšu.

Jsem kluk, co hraje na kytaru a zpívá. Někde napsali, že jsem s hudbou začal v bambinech, ale já to tak vůbec neberu. Nikdy mě nebavilo zpívat proto, abych udržel čistej tón a dělal všechno správně, technicky. Baví mě lovit v písničkách pocity a ty se snažit zapálit jako sirku před lidmi. Hraju po Praze, kde se jenom dá a kde mě to baví.

Vskutku nevím, jak víc bych se představil, je těžký se najít, když se člověk v sobě topí jako Holden Caulfield. Snad víc řeknou příběhy, které sem budu pravidelně psát. Příběhy z hraní v naší Praze, ale i po Evropě. Vedu si deník, takže největší práci mi nejspíš dalo těchto pár řádků, které jsem teďka sesmolil.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville