Dokument o buskerech

Datum vydání:

Joost Biesheuvel vytvořil jeden z nejlepších dokumentů o buskingu Autentičnost ulice, nadaní buskeři a hezké, poutavé objevování této umělecké formy.

Krátký dokument o třech nejúspěšnějších pouličních muzikantech v Evropě. Každý z nich sdílí příběh o svém úspěchu. Objevujeme, že všechny osudy mají společný, trochu neobvyklý směr. Může to být tím, že dnešní ulice jsou tím nejvlivnějším místem pro vystupování umělců? Může se americký sen zjevit na ulici?

We Took the Streets [EN] from Geschikte Gasten on Vimeo.

Nick Broad: Proč jste si vybral pouliční umělce?

Joost Biesheuvel: Už od začátku jsem věděl, že chci dělat dokument o lidech; o reálných lidech s ambicemi a úsilím, jako jsme my všichni. Přesně řečeno soustředil jsem se na tvořivé ambice a úsilí. Protože jsem hledal opravdové lidi, se kterými se všichni můžeme ztotožnit, hledal jsem v podstatě „malého chlapce“ – podceňovaného...Ty, kteří často nedostávají šanci mluvit o svých životech. Já jako hudebník, který se nikdy neodvážil vystoupit na ulici, jsem vždy cítil, že busker je tento „malý chlapec“ a podceňovaný muzikant. A to bylo moje téma.

NB: Kolik z toho, co nakonec vzniklo jste plánoval? Co se změnilo?

JB: Jak můžete vyčíst z předchozí odpovědi, ne všechny moje domněnky o buskerech byly vždy správné. Na začátku jsem myslel, že narazím na příběhy chudých lidí, kteří si jen vydělávají dost peněz na to, aby mohli pokračovat stejnou cestou. Nebo že narazím na spoustu smutných příběhů o tom, jak se stalo, že takhle musí žít. A ačkoliv si stále myslím, že tyto příběhy existují, nepřišel jsem s nimi do styku. Poté, co jsem hledal na Googlu a viděl několik set videí na Youtube, zjistil jsem, že některá z nich měla více než 2 miliony zhlédnutí. Je to proto, že díky smartphonům a Youtube se dnešní ulice staly vlivným pódiem pro hudebníky a další umělce? Je možné americký sen nalézt na ulicích?

NB: Naučil jste se něco o pouličních umělcích? Něco, co vás překvapilo?

JB: Nejvíce překvapující skutečnost o pouličních umělcích, o které jsem se dozvěděl byl ten fakt, že už nejde jen o lokální umělce. Chci říct, že už ani nemůže jít, když celý svět neustále nahrává každý svůj den a publikuje ho na webu. Jakkoliv to může znít přehnaně, když můžete opravdu překvapit někoho, kdo nic neočekává a uděláte jeho den trošičku neobvyklým, je to přesně to, co dnes lidi chtějí nahrávat a sdílet. Každopádně myslím, že být překvapující a umět něčím inspirujícím obohatit den někoho druhého je důležitější, než dělat dokonalou hudbu.

NB: Vystupoval jste někdy na ulici? Jestli ano, kdy, kde a jak vám to šlo?

JB: Ne, nikdy...Myslím, že moje hudba není moc vhodná pro vystupování na ulici, protože je docela intimní.

NB: Našel jste lidi, kteří se stali známými díky popularutě, kterou získali, když lidé vyvěsili jejich video online. Jenže s tím může mít někdo problém. Samozřejmě jsou to „veřejní“ umělci a hrají na „veřejném prostranství“, znamená to tedy, že mají lidé právo nahrát je a zveřejnit na Youtube? Někteří buskeři to neradi. Je to vždy přínosné?

JB: Nevím, co je legální nebo nelegální na sdílení videí uměleckých vystoupení. Ale musím říct, že mi příjde divné říct, že lidé nesmějí natáčet něco, co se děje na veřejnosti. Chci tím říct, že svým způsobem je Youtube veřejným prostranstvím také. Někdo by mohl Youtube nazvat virtuální ulicí. Aspoň tak to vidím. Samozřejmě rozumím, proč buskeři nemají rádi lidi, kteří natáčejí jejich vystoupení, ale myslím, že to je jen způsob, jak lidi v dnešní době běžně reagují. Myslím, že nejvíc se buskerů dotýká, že takhle nemůžou připojit k videu svého vystoupení na Youtube své jméno, jinak netuším, proč by to mělo buskerům vadit. A ještě zpět k tomu, co je správné nebo špatné na sdílení něčí práce na veřejnosti, online nebo offline, spousta buskerů dnes hraje coververze a oficiálně by měli platit poplatky za songy, co hrají. Na druhé straně, když busker hraje vlastní věc a dostane velké množství zhlédnutí na Youtube, aniž bylo uvedeno jeho jméno, ztrácí tím také na poplatcích. Takže v součtu to nikdy není fér, protože jde o relativně nový fenomén a je zatraceně těžké se v tom orientovat. Když nechcete, aby vás lidé natáčeli, postavte si ceduli s upozorněním „nenatáčejte mě.“ Jestli vám nevadí, že vás někdo natáčí a chcete z toho co nejvíce těžit, vyvěste cedulku s vašim jménem a žádostí o uvedení vašeho jména v případě sdílení videa online.

NB: Díváte se díky buskerům na busking jinak? Říkal jste, že jste šel hledat příběhy podceňovaných, ale našel jste úpěšné umělce, žijící dobrý život. Změnilo to váš názor na to, co to znamená být busker?

JB: Nemyslím si, že můj názor na buskery se nějak zásadně změnil, ale nikdy bych nevěřil, že to může vést k cestování po celém světě, jak to dělá třeba Daniel Waples (www.hanginbalance.com). Chci říct, že dokud máte město s příjemnými ulicemi, můžete samozřejmě buskovat, ale busker, kterého zvou na vystoupení v televizi a na festivalech po celém světě je něco jiného. Největší věc, kterou jsem se dozvěděl o buskingu je to, že jde vskutku a opravdu o jedinou věc, kterou tito lidé dělají nejraději na světě, aspoň co se týče Daniela Waplese a Papy Blues. Původně jsem o tom spíše přemýšlel jako o finanční nutnosti. Další věc, co jsem se naučil, že v některých případech to prostě funguje jako skvělé promo pro činnost, kterou nutně nemusí být busking. Takže podle mého názoru může busker znamenat více věcí, ale buskeři, kteří to dělají hlavně z lásky, dávají tomuto slovu největší význam.

NB: Říkáte, že lidé natáčí umělce, kteří je překvapili, a znamená to, že je mnohem důležitější umět překvapit. Buskeři, které jste natáčel jsou jistě unikátní. Myslíte, že by mohli být úspěšní i tradiční cestou? Nebo dal busking možnost uspět těm, kterým to tradičním způsobem nevyšlo?

JB:To je složitá odpověď, ale myslím, že jediný příklad, kdy by se mohli stát úspěšními tradiční cestou jsou „The Bottle Boys“ (www.thebottleboys.com).  Neříkám, že by nutně byli podporování starostou města, ale podpora třeba Carlsbergu nebo jiného výrobce piva by jistě fungovala. Také si pamatuju, jak Daniel Waples říkal, že dostal šanci se přidat ke STOMP, špičkové skupině bubeníků, kteří používají neobvyklé předměty k tvorbě hudby, ale musel by podepsat smlouvu, která jej nutila skončit s buskingem, a tak ji odmítl. Ironií je, že všechno, co umožnilo těmto buskerům stát se úspěšnými bez cizí pomoci (internet, Youtube atd.), je přesně to, co tlačilo tradiční hudební trh  podepisovat jen „jisté smlouvy“. Takže s tímto vědomím myslím, že nikdo z buskerů by stejně žádnou smlouvu nedostal.  Jedním z důvodů je ten samý, kvůli kterému se stali úspěšnými.

NB: Toto není otázka, ale vždycky jsem cítil, že prvek překvapení je jedním z nejhezčích věcí na buskingu: ulice dělá každé vystoupení více bezprostřední, více improvizované, osobní, protože je méně formální a očekávané. To je jeden z důvodů proč si myslím, že pouliční vystupování je pro nás tak důležité. Donutí nás opravdu žít v okamžiku, i když je to jen na pár minut. Na závěr se vás chci zeptat na obecnou otázku. Cítíte, že busking je důležitý? Můžete si pod tím představit, co chcete.

JB: Myslím, že máte naprostou pravdu. Přestože existují mnohé formy buskingu a já nejsem velký fanda všech, myslím si, že buskeři mohou přidat velkou hodnotu ulici i celému městu. Busker vám může umožnit snít i v největším shonu. Busker vám může umožnit myslet na domov, i když jste na míle daleko. Busker může být vaši jedinou čistou vzpomínkou na město, které jste navštívili. Busker může být stejně důležitý jako jídlo, počasí nebo architektura. Hůře si jich všimneme, když tam nejsou, ale dělá je to méně důležitými?

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville