Dalibor Neuwirt píše o zkušenostech s buskingem : "Jak si vybírám nejlepší místo ke hraní na ulici? "

Datum vydání:

Přicházím na své oblíbené místo v Ostravě. Skvělá akustika a parádní koncentrace lidí. Dvacet minut troubím naproti bance. Zavolají na mě strážníky? 

Když volím správné místo ke hraní na ulici, spoléhám se na svou intuici. Feng-shuei, proud lidí a akustika, to je jeden z mála faktorů, na které spoléhám. Koukám se po podnicích, které nebudu rušit... a které také nebudou rušit mě. Místo na rohu, mám-li krytá záda, je ideální. Ne nadarmo si je volí zástupkyně nejstarší profese i znalí majitelé obchodů.

Sleduji proud lidí. Nespěchají? Kvantita leckdy neznamená kvalitu. V Brně se mi nejlépe hraje pozdě večer, v Ostravě spíše odpoledne. A zrovna teď jsem ve správný čas na správném místě, den před festivalem Colours of Ostrava. Ideální.

Volá mi kamarád. Zvedám telefon. "Dalibore, nechceš přijít hrát za mnou na Karolinu?" Dlouze přemýšlím, zda má cenu se přesouvat a hrát před obchodním centrem. Nakonec mi odpovídá kolemjdoucí pár, který se z toho místa právě vrátil: "Je tam spousta stánků a hudby, hluk a davy lidí. Vy tady jdete krásně slyšet, už z dálky." Bod pro toto místo, odpovídám si. Zůstávám.

Dvacet minut jsem s pocitem opatrné nejistoty troubil do didgeridoo, které dunělo půlkou ostravského centra. A banka? Chachá. Zavřela si dveře.

 

Rozbalil jsem si tedy zbytek aparatury. Kombo, stojan a iPad. A jedem! Začal jsem tvořit smyčky, loopoval a nahrával jsem svůj hlas, k tomu xylofonek, beatbox. Plochy jsem plnil hutným zvukem mé obří "fajfky" a zpěvem mých nových textů. Zcela jsem se do hudby ponořil a kolemjdoucí jsem vnímal jenom ve chvíli, když mi vhodili do truhličky několik mincí. Poděkoval jsem jim nahranou smyčkou "díky díky vám", která se nadesetkrát otočila a zrytmizovala mi mou hudbu. Děti se smály. Po hodině jsem se probral ze série mých loopovaných skladeb a koukám, truhlička plná. Prodal jsem dokonce i dvě CD.

Plný nadšení jsem se další den vydal na stejné místo. Přes čtvrt hodiny mi trvalo, než jsem si připravil mou mini stage. Mikrofony, stojan, ozvučení... Jupí, už to mám! Tak jedem! Sotva začnu a decentně zatroubím do mé australské klády, přijde na mě paní z drogerie, ať jdu jinam. Ach jo, není každý den posvícení....

 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville