Dalibor Neuwirt - "Boj o nejlepší flek"

Datum vydání:

V každém městě je někde na ulici to nejlepší místo k buskingu. Co se však děje když na něj má zálusk více hudebníků najednou?

V extrémním případě se na to nejlepší místo postaví k hrajícímu hudebníkovi hudebník druhý. Svou hrou zcela naruší konzistenci místa, ruší prvního a vlastně tím i ruší sebe. Pokud se nejedná o předem domluvený souboj, je to bezohlednost nejvyšší míry. Všichni ví, že kdo je na fleku první, tomu flek patří. Někdo si s tím však neláme hlavu... Jednoho krásného dne, v jednom ne už tak krásném podchodě pod brněnským nádražím dunělo didgeridoo. Slavilo úspěch, mince padaly do klobouku jedna za druhou. Najednou vznikl v podchodu nesourodý hudební balast, zvukový guláš. Jen pár metrů od hráče na dutou kládu se postavil sbor příznivců indického božstva Krišny a do surově etnické hudby přimíchal jinak lazené meditativní mantry. Vznikla pahudba v odporujících se tóninách. Každé hudební ucho zažilo zvukový teror. Hráč na australský nástroj bohužel hudební uši měl. Několik minut vzdorné hry nepomohlo a tak musel zavelet ústup. 

 A jak to může vypadat z druhého konce? Někdy můžete urazit hudebníka k nepříčetnosti tak sofistikovaně, že si toho ani nejste vědom. Třeba tak, že si jeho hudbu spletete s obchodem. Znáte to. Kráčíte centrem města a z každého podniku k vašim ušim doléhá různá hudba, většinou míchanice popu a ambientních skladeb. Postavíte se na své oblíbené místo, rozhlédnete se, nikde nikdo. Jen z dálky slyšíte neutrální hudbu obchodu. Nelámete si s tím hlavu, té je přece všude plno. Za chvíli přijde váš spoluhráč a pustíte se do toho. Rozbalíte to na ,,plné kule", upoutáte celé náměstí. Prostě rutina. Obklopí vás dav lidí. Pak se ale něco stane... Zničehonic na vás naběhne obří pán, žíly zlostí naběhnuté. V ruce drží dvoumetrové klávesy a hlasitě, nevybranými slovy, nadává. Po jeho hromové salvě výčitek terpve zjišťujete, co se stalo. Spletli jste si jeho hudbu... s obchodem! To on byl ten obchod v dáli...

Závěr trochu usadím všední realitou. Obyčejně to bývá tak, že když dorazím na své místo, kde obyčejně hrávám a někdo tam je, počkám. Buď se o pauze s hudebníkem domluvím a později ho vystřídám, anebo zavelím přesun na jiné místo. Ne nadarmo tak hraji hlavně v pozdějších večerních hodinách a končím se začátkem nočního klidu. To už je totiž většina pouličních umělců doma v posteli, kde si čtou nejčerstvější články blogu BuskerJam...

 

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville