Dalibor Neuwirt: ♫ Mé 3 nejsilnější hudební zážitky ♫

Datum vydání:

Dalibor píše  očima pouličního UMĚLCE o nevšedních prožitcích buskera. Ponořte se s ním do hlubin hudebních zážitků.

 

1. "HMOTNÝ SVĚT? COŽE?!"

Tento pocit jsem zažil opakovaně v době, kdy jsem hrál na didgeridoo asi rok. Nořil jsem se hluboko do hry, zapomínaje na vše okolo. Při hře vnímám prostor okolo mě skrze chvění a zvuk, oči zavřené. Později dostávám pocit, že už nehraji já. Hra probíhá sama, nezávisle na mně. Jakékoli řízení se odpojuje. Mysl spí. Stávám se samotnou hrou. Dobře to vystihuje pocit bytostného udivení, který mám, když po hodině cyklické hry otevřu oči.: REALITA?! COŽE?


 

2. Absolutní ticho - 22.11.2012 - Místogalerie

V magické datum nejsilnější koncertní zážitek. Po třiceti minutách kontinuální hry otvírám oči... v publiku a vůbec všude (!) je ticho takové, že slyším padat špendlík. Dlouhé a poklidné ticho, které trvá. Pozice hudebníka? Tiše setrvávám. To ticho bylo tak hluboké, že jsem netušil, jak s ním naložit. Na dalších deset dlouhých minut jsem se schoval za plentu, do skladu mezi mošty a piva, než ticho doznělo... 


 

3. Polonahé ženy se mi otíraly o Kládu - Únor 2012 - Skotsko

Byl jsem zdrcený a zklamaný. Dva týdny ve Skotsku, osobní krize. Obyvatelé dvou největších skotských měst pouliční hudbu ignorovali, ať byla jakákoli, ať už má či cizí. Po dvou týdnech jsem se přes couchsurfing dostal k jednomu obzvláště povedenému hipíkovi, který mi poradil, že v celém Skotsku existuje jediné místo, které je zlatým dolem pro každého muzikanta. Jednalo se o jednu malou uličku v Glasgow...

O pár dní později jsem tam hrál.

Po kluzkých dlaždicích tam klopýtaly Skotky, v chladu únorové zimy. Jako naschvál, některé z nich měly vysoké podpatky, které jim zapadávaly do škvír v chodníku. V jeden moment jsem viděl, jak jedna z mladých Skotek dopadla na mokrou zem. O chvíli později dokonce spadly tři přes sebe, a to už jsem se musel smát, když se podnapilé snažily přelézt samy sebe. Neúspěšně. Tyto ženy byly tak málo oblečené, že byste si je spletli s lehkými děvami. Klopýtaly za svými mládenci, kteří se opíjeli a radovali z pátečního večera.

Davy mladých Skotů v úzké uličce proudili kolem mě a mého klobouku, který nasával dešťovou vodu tekoucí po chodníku. V mé didgeridoo hře zněl rytmus a akce. Do klobouku začaly padat mince vysokých hodnot. Některé hloučky mladých lidí se zastavovaly a tančily těsně přede mnou. Házeli mince, motivovali mě skandováním. Další klopýtající a na zem padající Skotky. Kdo by řekl, že tohle byl jen začátek! 


 

Po půlhodině mé hry se přiblížila pětice mladých, krásných... a rozvášněných dam. Byly téměr v plavkách, byť byla únorová noc. Nadšené mojí hrou, mě obklopily a začaly kolem mě, v těsné blízkosti, tančit. Cítil jsem, že nemají žádné zábrany. Nevěděl jsem si rady. Cítil jsem se jako hudební gigolo. Zůstal jsem u toho, co jsem do té doby dělal. Pokračoval jsem ve svém australském představení. Jedna z hloučku dam, zrovna ta nejvíc sexy (díky bohu za to!) se rozhodla to rozjet ještě blíže. Sexy Skotka překročila mé vibrující didgeridoo a stoupla si těsně přede mě, tak, že bych se jí mohl dotknout.. a začala nad mým ridem tančit. Místy se o něj otřela svými stehny, jen ledabyle, v rauši jejího vlnění. Tanec u tyče byl nahrazen tancem u didgeridoo. Uf, říkal jsem si. Byl jsem celou situací natolik zaskočen, že jsem nebyl schopný ničeho... a tak jsem prostě hrál dál! 

Naštěstí vše dobře dopadlo. Sexy Skotka se vyvlnila a rozjetá pětice mladých ženštin zamířila o bar dále. Z výdělku jsem žil další dva týdny.


 

Nikdy bych tomu neuvěřil. Kdyby mě v ten moment někdo vyfotil, opravdu bych vypadal jako největší australský gigolo hudebník.

Diskuse k článku

comments powered by Disqus
Spřátelené weby
Busking.cz The Busking Project Buskerville